Japonští vlci - mýtus vs realita

17. února 2016 v 20:13 | správce |  Články faktů
Na portálu Ask.fm opět padla zajímavá otázka, která si zaslouží více rozvinout. Předmětem je zřejmě nejpopulárnější a kulturně nejpoužívanější zvíře - vlk.

Ask.fm - Žije v Japonsku takový vlk, jakého ho kreslí v anime a manga?

Ne. V Japonsku byli vlci vyhubeni a ani zdaleka nevypadali tak, jak je vyobrazují moderní japonské komixy a anime. Tento trend se váže především na Japonskou mytologii.

V japonsku se vyskytovaly dva poddruhy vlka obecného - vlk japonský (canis lupus hodophilax) a vlk ostrovní (canis lupus hattai).

Japonská manga a anime zobrazují japonské vlky jako obrovská, statná zvířata s různobarevnou dlouhou srstí (zejména bílou nebo černou). Tito vlci připomínají severoamerické a arktické vlky, ani vzdáleně se však nepodobají skutečnému japonskému vlku.


Japonští vlci

Vlk japonský (c.l. hodophilax) byl ze všech poddruhů vlka obecného nejmenší - s pouhými 30 cm v kohoutku a 90 cm na délku jsou tendence jej dokonce vůbec neřadit mezi poddruhy vlka obecného, ale považovat jej za samostataný druh psovité šelmy. Měl velice krátké nohy a psí ocas. Jeho srst byla krátká, světle hnědá nebo pískově plavá. Byl schopen lovit i sudokopytníky větší než on sám (př. jeleny nebo divká prasata), ale hlavní složkou jeho potravy byli hlodavci a zajícovci, což z něj nedělalo šelmu nebezpečnou pro zemědělce a nebyl důvod jej pronásledovat.

Bylo to až směšně malé a plaché zvíře. K divokým a agresivním vlčím obrům z japonských děl měla tato šelmička opravdu daleko.

Vlk ostrovní (c.l. hattai) se od vlka japonského příliš nelišil, byl údajně o něco větší a měl světlejší srst, avšak způsob života byl pro oba druhy stejný. V angličtině se vlk japonský jmenuje Honshu wolf, zatímco vlk ostrovní Hokkaido Wolf, což napovídá, v jaké oblasti tyto druhy žily. Vlk japonský se vyskytoval na ostrově Honšú - největším z Japonských ostrovů, vlk ostrovní se vyskytoval na ostrově Hokkaidó, nejseverněji položené oblasti Japonska. Šlo tedy o endemické druhy.

Ačkoli je v japonské tvorbě vlk často vyobrazován jako zvíře nepochopené a pronásledované lidmi, které se pouze brání a
zabíjí jen své nepřátele (zvláště pokud v příběhu hraje roli něčího ochránce či strážce), za vyhynutí v tomto případě převážnou část viny nenesou lidé.
V 19.století se na Hokkaidu a severu Honšú objevily mrazy a nedostatek potravy, které vlky značně oslabily. O století dříve, okolo roku 1732, se v Japonsku rozšířila dlouho trvající epidemie vztekliny, v tu samou dobu rovněž lidé prostupovali do dosud neosídlených horských oblastí a kontakt s vlky byl nejen stále čestější, ale nakažení vlci zcela bezdůvodně obyvatele napadali (zdraví vlci se člověku vyhýbali a rozhodně na něj neútočili).

Vzhledem k tomu, že Japonci odjakživa považovali vlky za posvátné a obávali se pomsty duchů, pakliže by vlka zabili, zřejmě si útoky vlků nechávali po nějaký čas líbit a nemohli se jim bránit. Náhlé útoky dosud kladných a nenásilných tvorů si nejspíš vysvětlovali nějakým vlastním prohřeškem, o němž sice nevěděli, ale očividně za něj byli trestáni. Až později, když jim došla s bestiemi, jež na ně útočily bez důvodu a oprávnění, trpělivost, začali je střílet na sebeobranu. A když konečně zjistili, že žádná pomsta z nebes od vlků nepřijde, netolerovali už žádné další výpady a zbavovali se i vlků slídících poblíž jejich sídel, kteří by mohli ohrozit je nebo jejich dobytek.

Spousta lidí během epidemie vztekliny a vlčích útoků zahynula a bylo nutno se hrozbě ze strany vlků postavit, je však nutno si uvědomit, že lidé, zejména zemědělci, se pouze bránili agresivním zvířatům, jenž je bez varování a bez přičinění napadala. Za svůj zánik si tak japonští vlci svým způsobem "mohli sami", aspoň ze značné části.

Poslední exemplář vlka japonského padl v roce 1905, před 111 lety. Dosud existuje osm kožešin a vycpané exponáty vlastní Japonsko, Nizozemí a Velká Británie.

Vlci v Japonské kultuře

Makami je vlčí duch, který představuje jakéhosi strážce hor, který chrání cestovatele a poutníky před divokou přírodou drsných Japonských hor, považovaných za nebezpečné, odměňuje dobro a trestá zlo. S vlky je spjata spousta tradic, od léčení a ochrany vesnice skrz vlčí lebku, přes ochranu vlky před divokými prasaty spásajícími úrodu z polí až po zanechání obětí v podobě rýže po narození dítěte. když do vesnice přišel hladomor, obyvatelé se domnívali, že je Makami opustil. Japonci vlky milovali a uctívali (a dodnes takto činí) a jejich zabíjení bylo velmi ojedinělé, neboť se věřilo, že zabití vlka vyvolá strašlivou pomstu z duchovního světa.

Vlkům byly rovněž připisovány nadpřirozené schopnosti, kromě síly a věštění to byla např. změna barvy srsti (nic z toho však není realita). Kvůli těmto fámám, díky kterým panuje v těchto oblastech poněkud zkreslená představa o tomto zvířeti, dosud odmítají mnozí Japonci uvěřit faktu, že vlk již v Japonsku neexistuje, a to i přes skutečnost, že žádný vlk nebyl v Japonsku spatřen již přes sto let.

"Anime vlci"

Vlci v anime - japonských animovaných filmech či seriálech - jsou nejčastěji obrovská a silná, majestátní zvířata, zaujímající jak pozornost diváka, tak zpravidla i hlavní role v příběhu. Také mnoho původně lidských postav na sebe bralo podobu vlka (nebo naopak vlčí postavy podobu člověka), nejde však o klasické "vlkodlaky", ale jakési "vlčí lidi" japonského typu. Oblíbené je i zastoupení lidských postav, které byly vlky buďto vychovány (viz. Mononoke Hime) jako v Kiplingově "Knize Džunglí", nebo jimi byly ovlivněny nějakou jinou, leč neméně významnou cestou. Vlk tedy zobrazuje tvora z japonské mytologie, tak jak si jej Japonci přepracovali a představovali.

Zajímavostí je, že v Japonské mytologii mohl být vlk pouze samec (oproti tomu kočka mohla být pouze samice). Jelikož mnozí anime autoři jsou tradičně spjati s tímto zaběhnutým pravidlem, drtivá většina "vlčích" postav v japonské tvorbě jsou muži (viz. Wolf's Rain, kde jedině ženská postava není oficiálně vlk, nýbrž pes, i když vypadá téměř stejně jako vlčí postavy) nebo vlčí samci (bez přeměny na člověka). Jde-li přesto o ženskou postavu, je během příběhu buďto nenávratně "předělána" na člověka či jiné zvíře (viz. Wolf's children) nebo je v japonštině dabována mužským hlasem (viz. Mononoke Hime - vlčí bohyně Moro).

Vlci bývají často bílí a černí, oblíbený je konstrast a dualismus těchto barev, jedná-li se o kladnou a zápornou postavu. Šedí, hnědí, plaví a jiní vlci jsou méně častí a bývají vedlejšími postavami. Více antropomorfizovaní vlci jsou dvoj a více barevní s náznakem jakési hřívy či ofiny, jenž má připomínat lidské vlasy. Nebo mají přímo lidské vlasy a potom nechybí ani lidský výraz tváře (viz. Wolf's children).

Mononoke Hime

Wolf's rain

Wolf's children

"Mononoke Hime"

Dovolím si připojit i jednu menší recenzi na jedno z "vlčích" anime - Princess Mononoke. Je to už poměrně starý anime film s výrazným environmentálním podtextem, což je také důvod, proč se k němu chci vyjádřit.

UPOZORNĚNÍ! Následující text obsahuje značné množství spoilerů.

Děj je vcelku prostý - hlavní hrdina, kočovný princ Ashitaka, se na své ccestě dostává na místo, kde stojí malé městečko uprostřed lesů. Zdejší lidé využívají les k těžbě surovin a dřeva a jako obchodní cestu. Město vede Lady Eboshi, žena, která město vystavěla pro chudé a nemocné lidi, stará se o ně, dává jim práci a snaží se, aby město vzkvetlo. V lese však žijí duchové - bájný bůh lesa a zvířecí bohové jako kanec Ookoto a vlčí bohyně Moro, kteří chtějí lidi vyhubit a jejich město zničit. Významnou roli v příběhu hraje také dívka vychována vlky - San (Mono) - která se prohlašuje za vlka a chová k lidem obrovskou nenávist a chce je se svými vlčími druhy všechny pozabíjet. Je na Ashitakovi, aby našel kompromis, který by lidem i zvířecím bohům umožnil fungovat vedle sebe v míru. Je zajímavé, že zatímc Lady Eboshi na konci příběhu alternativu přijímá, zvířata o ní nechtějí ani slyšet a dokonce usilují o Ashitakův život.

Ačkoli je ze strany autora i všech producentů příběh ukazován jako boj čistých a nevinných zvířat se zlými a kořistnickými lidmi a má v diváku navodit sympatie s božskými lesními bytostmi a snahou zbavit svět lidí. Když jsem viděla upoutávky a recenze, měla jsem vidinu slibného a poučného, hlubokého příběhu, ale k mému vlastnímu překvapení jsem byla hořce zklamána. Jako environmentalista ve všem sympatizující s ochranou přírody jsem se jednoznačně musela zastat lidí a jejich vůdkyně Eboshi, která vůbec nebyla tak necitelná a lhostejná jak se ji příběh snaží ukázat a zvířecí bohové nebyli ani z poloviny tak nevinní a spravedliví jak je trailery vyobrazovaly.

(Následující recenzi pravděpodobně porozumí pouze ti, co tento film viděli a pamatují si z něj vícero scén a faktů.)

Troufám si říci, že přes veškeré stranění zvířecím bohům ve filmu je "zlá a sobecká" Lady Eboshi velkým vzorem všem vůdcům a lidem tohoto světa vůbec. Když už pro nic jiného, pak beze sporu díky tomu, že na konci příběhu, kdy jsou její město a lid zničeny bohy lesa, se sama od sebe obrací k environmentalismu a slibuje vystavět na ruinách města město nové, které by bylo zcela v souladu s přírodou a neohrožovalo by ji. Když se podíváme na její vztah k lidem, uvidíme ženu, která se především chtěla starat o chudé a nemocné, pro které neváhala udělat cokoliv. Město vystavěla společně s nimi a místo k životu zde nalezly vykoupené ženy z nevěstinců, chudí rolníci a řemeslníci i vážně nemocní (malomocní) lidé, o které když se sama osobně starala, riskovala, že přijde o život kvůli nákaze. Jde tedy o jakousi charitu, lidskou pomoc těm, kteří ji potřebovali, na které není samo o sobě nic špatného. Lady Eboshi se také sama účastní nebezpečných cest přes zrádné lesy a hory, aby umožnila obchod scivilizací a zajistila svým milovaným lidem jídlo. Není divu, že ji obyvatelé města tolik milují, protože tahle žena si to (aspoň podle mě) skutečně zaslouží, a mimoto i velký obdiv a respekt pro to, co byla ochotna udělat a obětovat pro ostatní i pro to, že přes veškeré spory s bohy lesa, fakt, že zcela zničili vše, co tak usilovně budovala a navíc z ní učinili doživotního mrzáka, když ji připravili o paži, se nakonec obrátila k ochraně přírody. Jak může být takový člověk špatný, lhostejný a zákeřný? Většina z nás by nikdy nic podobného neudělala....

Oproti tomu "chrabří a čistí" zvířecí bohové ani zdaleka nejsou tak spravedliví a nevinní, jak se je autor příběhu snažil ukázat. Jsou to poměrně bezcitné reatůry, které chtějí mít zemi jen samy pro sebe, nenávií všechny lidi bez rozdílu a jsou toho názoru, že tento živočišný druh prostě nemá právo na život a nezaslouží si existovat. Kromě toho nestojí pouze o jeho vymizení, ale chtějí jej sami zabít a vyvraždit (konkrétně vlčice Moro se ve filmu přímo vyžívá v představách, kterak bude lidem ukousávat hlavy, končetiny apod.) co možná nejbrutálnějším způsobem (jakým právem mohou tyto bytosti upírat bezsrstému lidoopu upírat jeho právo na život, a to nezávisle na tom, zda-li žije v souladu s nimi nebo ne?). Ostatně, lidé v příběhu Mononoke Hime se zvířatům v drtivé většině případů pouze brání, kdežto vlci, kanci, opice a jiná zvířata na ně opakovaně útočí, zejména ve chvílích, kdy na nich nikdo z lidí žádné násilí nepáchá.

Učebnicový příklad tohoto znásilněného principu lze vidět ve scéně, kdy se karavana buvolů s lidmi a Lady Eboshi vrací do města. Lidé a jejich buvoli lesem pouze prochází, a to ještě za silné bouře a v noci, aniž by komukoli překáželi nebo ubližovali. Záhy je zákeřně napadá Moro se svými vlčími kumpány a vlčí dívkou San, jim ubližuje a mnoho jich zabije. Lady Eboshi se snaží svůj lid bránit, ale přesto čelí ztrátám. Karavana naštěstí do města dorazí a zabrání, aby jeho obyvatelé zemřeli hladem.

Dále zvířata připravují útok na lidi a svádí s nimi bitvu, jenž sama začnou. Bohu lesa se podaří město zničit, sám však rukou Lady Eboshi umírá a těsně před ním i Moro a Ookoto. Kdo však byl strůjcem tohoto krveprolití a agresorem a kdo byl obětí, jenž se zkrátka musela bránit? Za normálních podmínek zvířata nejsou schopna páchat na lidech vědomě násilí a lidé zvířata vyhlazují ze sobeckých důvodů. Zde to však bohužel, vzhledem k už tak fantasmagorickému pojetí problému, bylo přesně naopak.

Z hlediska environmentálního je jinak krásně natočený a animovaný film pěkná pitomost. V diváku může probudit pouze dvě myšlenky - a) Ekoteroristický sadismus, jímž disponovala zvrácená agresivní zvířata, názor, že druh H. S. Sapiens nemá právo na život a sadistické potřeby ubližovat a zabíjet lidi ve svém okolí nebo b) Zkreslenou a nelogickou představu, že divoká zvířata představují pro člověka ohrožení a musí být hubena a vybita dříve, než nás, lidi, zcela zničí. V žádném případě však nevybízí k rozumné ochraně přírody a hledání tolik potřebných kompromisů, které by umožnili žít člověku po boku všech živočichů a v souladu s přírodou a životním prostředím. Ačkoli se autor snažil zkombinovat tuto problematiku s poutavým fantasy dějem, příliš se mu to nepovedlo a role kořistníka (člověka) a oběti (zvířat) prohodil tak, že udělal ze zvířat kruté a sobecké zrůdy a z lidí nenáviděné tvory, kteří jsou zvířaty šikanováni a musí se jim zoufale bránit.

Svým způsobem Mononoke Hime vydává rovněž podobenství o zániku japonských vlků - ochránce zvířat má tendenci připsat vinu na výhynu jakéhokoli tvora lidem, aniž by se o tom skutečně přesvědčil. I když to tak ve většině případů skutečně je, jsou situace, kdy na úbytek zvířat mohly přírodní jevy, nemoci a změny a kdy se člověk, v situaci, kdy se dostal do křížku se šelmou, skutečně pouze bránil. Je špatné hubit zvířata jen proto, že NÁM překáží, ale v případě, kdy sme my těmi, kteří jsou napadeni, máme právo se bránit. Vyhynutí japonského vlka, stejně jako tragická smrt vlčice Moro, je tristní věc, ale říci, že na vině byl zlý a zákeřný člověk, je v tomto případě sice velmi snadné, ale fakticky neoprávněné. Japonský vlk se zkrátka ocitl ve špatnou chvíli na špatném místě, v době epidemie vztekliny na příliš malém území, kde se dříve či později musel s člověkem potkat.

Anime vs. Realita

Vlci v japonské kultuře, dávnověké i moderní, jsou prezentováni jako zvířata sice velice poutavá a úžasná, ale naprosto nepodobná reálným japonským vlkům. Otázkou však je, je-li v pořádku kulturně prezentovat zvíře zcela jinak, než jaké je ve skutečnosti. V případě, kdy jsou očerňována zvířata, která nejsou ve skutečnosti člověku nebezečná, jsou křivě obviněna z mnoha hrůzných věcí a neprávem hubena, jako tomu bylo například u Evropského vlka. Ale ani zveličování zvířecích kvalit není pro opravdový druh bezpečné - japonského vlka má každý v představě jako silné a elegantní dravé zvíře, spíš severoamerické vlky, ale bojácnou psovitou šelmičku o velikosti lišky zná jen velmi málo lidí. Lidé se tím učí milovat zvíře, které je smyšlené a vlka takového, jaký skutečně je, pak vidět jako neatraktivní a nedůležité zvíře, které nepotřebuje nijak zvlášť chránit. Při zjištění, jaké je zvíře ve skutečnosti, může být pro mnoho lidí zklamáním a znechucením, protože kultura jej představuje po tělesné i mentální stránce úplně jinak.

Kdyby se vlk japonský zachoval až do dnešní doby, byl by více uctíván a podporován on, nebo jeho populární, leč vymyšlený animovaný příbuzný?


playbuzz.com

tumor-v.blog.cz
fanpop.com

en.wikipedia.org
siriusaya.deviantart.com
baxlaystamps.com

Zajímavostí je, že z 18ti poddruhů vlka obecného již 10 (tzn. přes polovinu) vyhynulo (Vlk japonský, ostrovní, arizonský, texaský, horský, kenajský, koloradský, novofoundlandský, prériový, španělský). Zůstalo tedy pouhých osm dosud existujících poddruhů (Vlk eurasijský, černý (Yukonský), arktický - spekulativní poddruh, indický, kanadský, mongolský, polární, arabský). Vlk obecný není ani zdaleka jedinou šelmou, která má na některých místech (včetně Evropy) problémy s přežitím. Na českém území byl vyhuben, ale pomalu se zde jistí jedinci objevují.

(O ochraně vlka obecného a jiných šelem v Evropě mohu napsat samostatný článek, bude-li zpětná vazba na tento článek aspoň z části pozitivní.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 17. února 2016 v 21:09 | Reagovat

To byl naprosto úžasný článek, úplně mě dostal.... tolik zajímavostí! Vlky a Japonsko miluji! Děkuji moc, že jsi tu otázku tak rozpracovala!

Jinak o ochraně bych článek taky uvítala, jistě bys mě zase překvapila různými zajímavostmi :)

2 anchovickal anchovickal | Web | 18. února 2016 v 23:30 | Reagovat

Tak to je ultra zajímavé.

3 pavel pavel | Web | 19. února 2016 v 15:48 | Reagovat

To je opravdu zajímavé.

4 María María | Web | 20. února 2016 v 10:52 | Reagovat

Úžasný článek, plný zajímavých informací. Mononoke Hime jsem viděla a i když na mě velmi zapůsobila jako působivé filmové dílo, pohled na "dobro a zlo" v něm mám podobný jako ty. Také jsem vnímala Lady Eboshi spíš jako dobrého vůdce, než jako "člověka, který je zlý, protože ubližuje Přírodě". Ostatně bych řekla, že samotný film nabízí i tuhle interpretaci, ne jen tu prvoplánově misantropickou.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama